Navigace

Výběr jazyka

Obsah

HISTORIE

Kunratice u Cvikova
Kdy přesně byla obec Kunratice založena, nám bohužel dodnes zůstává záhadou. Dá se však předpokládat, že se její počátek datuje někdy kolem roku 1278, tedy buď za vlády Přemysla Otakara, nebo později za Václava II. Obec měla v této době zemědělský charakter. Roku 1388 byly Kunratice prodány majiteli panství Milštejn Jindřichu Berkovi z Dubé. Berkové pak obec spravovali více jak celé následující století - to dokládá např. také přechod panství Milštejn se statkem Kunratice na Václava Berku z Lípy v roce 1502 či koupě Zdislava Berka panství Zákupy, statku Milštejn a Kunratic od svého strýce Petra Berka ze dne 13. 12. 1518. Za správy Berků obec značně poznamenaly husitské války, když zde v letech 1420, 1421, 1422 a 1426 řádili Husité. Vedle toho však Kunratice zažily také dobré - od 16. století se zde mohly pořádat roční a dobytčí trhy.

Chod obce ovlivnila také třicetiletá válka, která v letech 1630, 1632 - 48 zuřila v Zákupech, Mimoni, Č. Lípě a celém okolí. Aby utrpení lidí nebylo málo, vypukl v obci navíc ještě v roce 1680 mor. Ten ale nebyl jedinou nemocí, která obyvatele v průběhu staletí sužovala. Obci se totiž nevyhnula ani cholera, tyfus či neštovice (okolo let 1850 - 1866). Vedle nich Kunratice stíhaly také občasné požáry a různé přírodní katastrofy, jako např. záplavy, vichřice, údery blesků a zemětřesení(!)

Roku 1666 dostala obec své první zvony. V této době byli poddaní sužováni robotnými povinnostmi, vrchnost a místodržící prostý lid značně využívali, aniž by na ně brali ohledy. O zmírnění útlaku sedláků se snažil již císař Leopold (1657 - 1705), skutečné zlepšení situace však přinesl až robotní patent Marie Terezie z roku 1775. Díky němu si mohl lid konečně vydechnout. Již v roce 1770 bylo zavedeno číslování domů - podle něj bylo v obci v této době 172 popisných čísel. Zajímavý je zápis, uvádějící počet koní v obci v této době. Podle něj zde bylo k roku 1777 celkem 64 koní, jeden kůň tak v průměru připadal přibližně na tři stavení.

16. 9. 1779 byl pro Kunratice velkým dnem. Toho dne totiž obec navštívil sám císař Josef II.! Z vděčnosti a v upomínku na tohoto lidového císaře zde byl prakticky o sto let později z podnětu starosty obce Josefa Grohmanna z dobrovolných příspěvků postaven pomník císaře Josefa. Slavnostní odhalení proběhlo dne 18. června 1882. (Pomník musel být několik let po převratu - v roce 1923 - odstraněn). V roce 1784 byl v obci zřízen farní úřad. Poklidná léta ukončilo bouřlivé období konce 18. století a s ním i napoleonské války, které poškodily Kunratice a okolí. Také polovina 19. století byla velice revolučním obdobím, které bylo pro všechen lid neobyčejně významným. V roce 1848 byla zrušena robota a o dva roky později se obce staly samostatnými správními jednotkami.

Snad už nás ani nepřekvapí, že když v Evropě vypukla další válka, tentokrát prusko - rakouská, Kunratice na ni zle doplatily. V roce 1866 obcí prošlo hned několik různých vojsk, která za sebou nechávala spoušť. Válka ale přeci jen skončila a obec se mohla začít těšit rozvoji. Roku 1872 byla v Kunraticích otevřena poštovní pobočka, v roce 1904 zde byla zřízena železniční stanice, ta však byla uvedena do provozu až o rok později. Podle sčítání z roku 1910 měla obec 405 popisných čísel a žilo zde 1957 obyvatel. Územně obec patřila k okresu Něm. Jablonné, okresní soud byl ve Cvikově, krajský soud v České Lípě, biskupská konzistoř v Litoměřicích a obchodní komora v Liberci. Obec měla kostel, ZDŠ (5 tříd), obecní úřad, železniční stanici, farní úřad, poštovní a telegrafní úřad. V roce 1911 v obci začala výstavba vodovodu. Ve stejném roce bohužel zanikly zdejší dobytčí trhy, ostatní trhy však zůstaly.

Období 19. i počátku 20. století bylo v Kunraticích ve znamení velkého společenského a spolkového ruchu. V této době zde vznikala celá řada různých spolků, klubů a organizací, ve kterých obyvatelé trávili své volné chvíle a kde se věnovali svým početným koníčkům, které dnes bohužel tak často nahrazuje televize… V roce 1830 byl v obci založen divadelní spolek, dále zde vznikly: spolek Bývalých vysloužilců (1862), Spořitelní spolek (1863), Dobrovolný spolek hasičů (1872), který byl jakýmsi následníkem Spolku požární ochrany, který zde působil již od roku 1804, Tělocvičný spolek Eiche (Dub) (1885), Spolek německého zemědělství a lesnictví (1887), Těsnopisný klub (1898), Spoř. zápůjčková pokladna (1901), konsum "Vpřed" spol. s.r.o., Esperanto - klub (1907), Horský spolek pro severní Čechy (1908), ve stejném roce vznikly také Dělnický tělocvičný spolek a Vodní družstvo. V Kunraticích byly také 2 Ženské pohřební spolky a Všeobecný pohřební spolek, dále pak Německá okresní péče o mládež a Místní skupina pro ovocenství, zahradnictví a přátele květin. Svého času se v obci nacházelo na 1470 jabloní, 600 hrušek, 300 višní a 9 ořechových stromů. V roce 1913 zde vzniklo Německé sdružení mládeže. Jak je patrné z tohoto výčtu, v obci vládla velice dobrá a přátelská atmosféra. Všemu však učinila přítrž první světová válka, která vypukla v roce 1914.

S válkou přišel strach a nedostatek - potraviny a různé další zboží bylo možné sehnat pouze na lístky, naturálie (obilí apod.), koně a např. kostelní zvony byly odváděny pro potřeby armády, v zimě nebylo dostatek topiva a lidé tak často trpěli zimou, příděly potravin se s postupujícím časem stále zmenšovaly a stále rostly problémy se zásobováním, nejednou tak obyvatelstvo poznalo hlad… Ke všemu byli zdejší muži odváděni na frontu, kde mnozí z nich položili svůj život. V dubnu posledního roku války byl hlad nejhorší. Situace byla opravdu kritická a všichni již toužebně očekávali konec války. Brzy se dočkali. Za čtyři roky války padlo celkem 92 místních občanů. Ani konec války však ještě nepřinesl klid. Problémy se zásobováním ještě trvaly řadu měsíců a navíc vyvstaly národnostní konflikty - pohraniční Němci se se vznikem samostatného Československa nechtěli smířit a v listopadu roku 1918 tak byla nelegálně vyhlášena autonomní oblast Deutsch - Böhmen, bojkotující československou vládu. Situaci musela vyřešit až československá armáda, která pohraničí obsadila.

Život v obci se po válce přeci jen pomalu vracel do starých kolejí. Ještě za války zde vznikly další organizace - v roce 1915 pobočka Rakouského červeného kříže a Osvětlovací společenstvo, které zde v roce 1915 položilo elektrické vedení. V roce 1919 byla v obci zřízena četnická stanice, ve stejném roce si zdejší divadelní spolek konečně postavil vlastní jeviště v hostinci Josefa Mockera. V následujícím roce pak byla v obci zřízena knihovna. V dubnu roku 1920 také proběhly volby do senátu ČSR a o měsíc později i volby do Nár. shromáždění. V těchto volbách v Kunraticích zvítězila německá sociálně demokratická strana se 456 hlasy. Ve 20. letech můžeme mluvit o rozvoji obce. K roku 1921 zde žilo 1639 obyvatel v 381 domech. Obec měla 2 mlýny, pilu, továrnu Klmet a Neubauer (dřevozpracující podnik), cihelnu, stavební podnik Runge a Geisler. Svou živnost zde vedli 2 malíři - lakýrníci, 2 pekaři, 3 řezníci, 2 holiči, 4 zahradníci, zlatník, sedlař, 2 kováři, krejčí a dámská krejčová, klempíř, 8 obuvníků, 6 truhlářů a hodinář. Dále zde byl obchod kořalkou a pivem, opravna jízdních kol, obchod galanterie, 3 koloniální obchody, obchod mlékem a drůbeží, obchod s dětskými kočárky, obchod uhlím a dřevem, obchod ovocem, obchod dobytkem, papírnictví, obchod cementem atd…

Po válce také nastal v Kunraticích rozvoj automobilového průmyslu. V roce 1921 byla v obci provedena oprava silnic, dne 15. 7. 1927 jel ze Cvikova přes Kunratice první osobní autobus, v této době bylo v obci již 6 majitelů osobního automobilu a stejný počet byl také majitelů nákladních vozů. Novinkou již nebyl ani motocykl či traktor - ten měl v roce 1928 jistý zemědělec Wenzel Winkler. V témže roce byly v Kunraticích už 2 benzínové pumpy. Technický rozvoj však pokračoval i v dalších oblastech lidského života a v roce 1923 tak v obci bylo první rádio, o dva roky později se počet radiopřijímačů zvýšil na 13… V zimě roku 1928/29 zde bylo zřízeno kino.

O opětovném rozvoji a dobré náladě ve společnosti svědčí také další rozvoj spolkového života v obci. V roce 1923 zde byla ustanovena Místní skupina německého kulturního spolku. O tři roky později zde vznikl Spolek pro udržení církve římskokatolické a Honební společnost, v následujícím roce zahájila činnost Místní skupina německého včelařského spolku. V roce 1928 následovala pobočka spolku Dělnický velocipédní spolek Svornost a v roce 1930 vznikl Sportovní klub S.C.K. Kunratice.Své členy měl v obci také Spolek pro přírodovědu, zdravotnictví a životní reformu. Mimoto v obci již delší dobu působil také Spolek zemědělců, který však byl spíše politickou stranou nežli spolkem v pravém slova smyslu.

Poklidné období ukončila třicátá léta a s nimi hospodářská krize, která otřásala světem. Ke všemu se v sousedním Německu dostal k moci Hitler a napětí v Česku rostlo. Československo sice bylo odhodláno bránit se případnému německému vpádu, po podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938 však byl jakýkoliv odpor marný. Sudety tak obsadila německá armáda. Druhá světová válka na sebe nenechala dlouho čekat. Její průběh se v obci oproti válce předešlé o mnoho nelišil. Opět všude vládl strach a bída, opět byly zavedeny potravinové lístky a všeho byl nedostatek… S přibývajícími měsíci byla situace stále horší a nikdo se nemohl dočkat konce války. Květen roku 1945 konečně přinesl mír. Po válce následoval odsun německého obyvatelstva, kvůli kterému se mnoho obcí značně vylidnilo. Velký pokles počtu obyvatel nestačil dorovnat ani přísun nových přistěhovalců z vnitrozemí. Život v Kunraticích se po válce pomalu uklidnil a znovu mohl pokračovat rozvoj obce. Konec 40. let a 50. léta pak byly ve znamení budování a oprav.