Dukla - Dunkerque

Na podzim roku 1944 stáli vojáci československé zahraniční armády na západní i východní frontě před velkými výzvami. Příslušníci Československé samostatné obrněné brigády se ze Spojeného království konečně přesunuli na francouzsko-belgické hranice, kde měli až do konce války izolovat početnější německou posádku opevněného přístavu Dunkerque. Vojáky 1. československého armádního sboru v SSSR čekala krvavá cesta přes Dukelský průsmyk na pomoc Slovenskému národnímu povstání, aby se po boku rudoarmějců zapojili do osvobozování vlasti.

Ačkoliv od sebe obě bojiště dělily stovky kilometrů, mají tyto milníky našeho druhého odboje mnoho společného. Oba místopisné názvy s počátečním písmenem se staly pojmy kolektivní historické paměti. Veteráni vzpomínali na boje „na Dukle“ či „u Dunkerque“ jako na nejvýznamnější kapitoly svého válečného prožitku. Obě místa se bok po boku dostala na pomníky, prapory či vyznamenání. Dění na západní i východní frontě spojuje i datum v kalendáři – 6. října 1944. Ve stejný den přijely první oddíly brigády do prostoru Dunkerque a současně vojáci armádního sboru překročili hranice vlasti.

Je přirozené, že se tato výročí vzpomínají společně, když nám v tom nebrání politické tlaky. Po dlouhá léta byl totiž východní odboj připomínán na úkor odboje západního. Formálně se však za hranicemi bila pouze jedna exilová československá armáda, rozdělená čistě geograficky. Naši vojáci na obou frontách sváděli statečný boj a my chceme vyprávět jejich příběh.

Výstavu připravila Československá obec legionářská

Na přípravě výstavy spolupracovaly:

Ministerstvo obrany České republiky

Vojenský ústřední archiv Praha

Na přípravě výstavy se podíleli:

Vilém Fencl, Jiří Charfreitag, Milan Kopecký, Milan Mojžíš, Zuzana Palová, Michal Rak, Martin Říha, Roman Štér, Petr Tolar

Fotografie a dokumenty:

Vojenský historický archiv Praha, Národní archiv Praha, sbírka Československé obce legionářské, sbírka Roty Nazdar